13. Čím víc pruhy, tím víc adidas
Jsem teď pořád sama doma, tak mám plno času. Velitel přes týden živoří pracovně v Praze, tak musím všechno povídat psům a kočce, ale i přes jejich chápavé výrazy to přece jen není ono. Nejraději bych šla na mateřskou, věk na to už fakt mám. Navíc to vypadá, že budu muset ke všem těm hrůzám převzít jednu z povinností bývalé kolegyně a dělat překlady dalších prospektů, tak se jí budu muset zeptat, do kterého kontejneru se háže hrdost a do kterého sebevědomí, ať se dlouho netrápím, protože tohle je u nás ve firmě velmi nevděčná činnost.
Tak žádná velká akce. V sobotu jsme dopoledne leželi na gauči a v malých přestávkách uklízeli. Nebudu vám popisovat, jak jsme si ty dvě činnosti spravedlivě rozdělili, protože na to máme s velitelem vždycky úplně odlišnou verzi, nicméně unavení jsme byli oba. Odpoledne jsme se vydali na bramborákové speciality a pak jsme byli v lese fotit naše děti – tím myslím většího a menšího psa. Velitele chytila nějaká tvořivá nálada, tak máme fotek na dva psí kalendáře. Ty dva naše vořechy to taky docela bavilo, obzvlášť, když je neuvážený velitelův povel „lehni“ zaskočil zrovna u nějaké hezké bahnité kaluže. Takže když jsme odcházeli do lesa, vypadali z dálky jako bílá ovečka s jehňátkem a když jsme se vraceli z lesa, vypadali z dálky jako špinavé divoké prase s ještě divočejším a špinavějším selátkem. Večer přišli známí a už jsme nedělali vůbec nic, jen se nám ztratil stojan s vínem, vlastně jeho obsah.
V neděli byl velitel na zápase, tak jsem šla poprvé fandit a zdokumentovat hru svalů a tak, k překvapení všech to zabralo a velitel všechno vyhrál, tak byl hrdina dne. Večer šel smrdět do hospody, aby to oslavil, a já do divadla. Bylo to úžasné „Zpívání v dešti“, seděli jsme v první řadě a dole v orchestru hrál roztomilý kolouch na basu a taky jeden kulisák vypadal úplně jako Brad Pitt, ale toho jsem si moc neužila, jen tam dvakrát přinesl nějaké židle a byl pryč. Domů jsem samozřejmě přišla první, v hospodě ta představení bývají podstatně delší a náročnější a cesta trvá taky mnohem dýl, asi jsou tam mnohem těžší kulturní zážitky, tak se to pak vleče.
Zítra ráno jede velitel zase do Prahy a přijede až ve středu. Přinesl mi stovku, kterou jsem večer nechala v kuchyni a zapomněla na ni, tak říkám: „Co to má být?“ Povídal, ať si koupím něco na sebe, zajdu do divadla, na večeři, prostě si udělám hezký týden, když nebude doma. Jeho velkorysost je někdy opravdu nervydrásající. No, ale možná to stejně vyrazím do města rozfofrovat, to mi tak vyjde na párek v rohlíku a nějaký rajc z vietnamské tržnice, tam se člověk občas i pobaví. Některé hlášky tamních prodejců ráda dávám k dobru. Když se tam nedávno ptala nějaká „Italka“ tmavší pleti, jestli je ta bunda opravdu značková, i když má těch pruhů na rukávu pět, tak jí malý bodrý prodavač vesele odpověděl: „Jasný, čím víc pruhy, tím víc adidas“. A na starostlivou otázku nakupujícího směrem k šikmookému prodávajícímu: „To je děs, tady celej den stát na nohou. Nemáš puchýře?“, mužík radostně odpověděl: „Nemám, ale stavte se za týden, přivezu“.
.......
Věra Mrhačová
76. Jezte, dokud vám to nepoleze ušima
Dneska budu manželských povinností zproštěna, páčto by na to asi ani neviděl nebo by mu mohla prasknout tím tlakem oční bulva.
Věra Mrhačová
75. Víno do zavařovačky a do kávy jar
Že hárá velitel, mě nepřekvapuje, jinak se snad ta jeho protivná povaha ani nedá vysvětlit, ale ta jeho psí princezna je nána, takhle na zimu, to si vážně nemohla vybrat líp.
Věra Mrhačová
74. Pozdě, už jsem se jí dotkl já :-D
Dnešní ranní telefonát budeme muset odložit, pracovní nálada pod bodem mrazu, za chvilku mám "poradu" s obchoďákem, to jsem zvědavá, co zase vymysleli. Velkej šéf má mizernou náladu.
Věra Mrhačová
73. Plno řečí, německých k tomu, a skutek utek
Taky jsem se rozhodla, že v budoucnu zkusím tolik nekňučet, protože jsem si uvědomila, že to moje permanentní stěžování je na vině, že já jsem u nás v rodině ta, na kterou se musí brát věčně ohledy. A to mám hlubší hlas než ty.
Věra Mrhačová
72. „Mně nedáš?!“ - nálada je lehce nad nulou
„Sama nevím, proč to nemůžu poslouchat, asi že se vidím v nastaveném zrcadle, protože kdyby jsme obě, já a dotyčná, měly život pod kontrolou, tak nikdy se skopčákama neskončíme."
Věra Mrhačová
71. Velitel má vzteklinu a já potřebuju ledviňák
Zatím všechno v pohodě, záda mě nebolí, kokos jen lehce, močák močí, dítě je v dobrém rozmaru, co víc si můžu přát. Snad jen nekontrolovaně žrát a hubnout, to by se mi fakt líbilo.
Věra Mrhačová
70. Vířivka není pro socky
Zkouška německé hrošice moc nedopadla, šaty chtějí ještě úpravu, sestra se zmítá ve změti taftu a vzteku. Navíc je zklamaná, že si švagr nechce tu svatební róbu vyzkoušet, dle sestry mají s Droběnou stejnou postavu.
Věra Mrhačová
69. „Vole, to je debil, vole“
Musím říct, že jsem se dlouho považovala za velkou odbornici na manželství a psycholožku v jednom, jelikož se mně tak dobře daří prosazovat moji vůli, ale obávám se, že jsem prostě měla jen v manželovi štěstí na výborný materiál."
Věra Mrhačová
68. Hysterická kravka a zaražený prdy
Po dalších pár pivech a příchodu z toalety to vypadalo, že bude té chuděře těhotné posílat nejen míry a váhu toho, co se podařilo vytlačit jemu, ale i fotky.
Věra Mrhačová
67. Koza Sára a komické číslo
Sestra na divokém západě má jako obvykle svoje divoké starosti jako například včera, kdy psala: „Představ si, že v poslední době asi komunikuji s Bohem. Chodí mně SMS z komického čísla a obsahem jsou citáty z bible."
Věra Mrhačová
66. Monstrózní poprsí a monstrózní ostuda
Léto sice v plném proudu, ale lehce se ochlazuje. Sestra se chystá migrovat na svou letní návštěvu na divoký východ za rodinou, tudíž i k nám, a jako obvykle je ve stresu, jak říká: „Tu emigraci nám byl někdy čert dlužen“.
Věra Mrhačová
65. Umírej potichu :-)
Máme periodu, já i pes, tak těhotný není nikdo, tak fakt nevím, na co tu náladu svádět. Dneska máme taneční, ale pochybuji, že zvládnu jít na parket. Jsou věci, které slušná začátečnice prostě nedělá.
Věra Mrhačová
64. Okradená škatule
Po pár dnech ztráty ze Slovenska skoro nahrazený, nový telefon na cestě, nová karta vyřízená a já taky. OP dostanu co nevidět, bohužel stejné, chtěla jsem si vybra jiné datum narození, ale neprošlo to.
Věra Mrhačová
63. Vietnamské spoďáry a lesbická sousedka
Lesbická sousedka ve vietnamských spoďárách zní jako začátek německýho vtipu, ale v tom vedru by se tomu asi ani skopčáci nesmáli.
Věra Mrhačová
62. Kýbl potu a tepláky s rozkrokem proklatě vysoko
"S nemocnými to neumím, ať už jsou to nemoci opravdové, nebo simulované, zvlášť když to vždycky rozhodí program.“
Věra Mrhačová
61. Chlístla jsem jí to do těch vypleštěných bulviček
Věřím, že švagr dělal, co mohl, bohužel se ukazuje, že jsem vzdor všem náznakům žila v ilusi, že mám to tělo, tak nějak na svůj věk. Ale dvojitá brada mě nenávratně vyvedla z omylu.
Věra Mrhačová
60. Fascinována mým poprsím sáhla si ...
Škoda, jak říká, mohlo se to pozitivně projevit na sestřinné disciplíně. Ale protože ví všechno nejlíp, už teď je jasné, že si ta kravka řekne moc.
Věra Mrhačová
59. Ač žádný kozy nemám, měla jsem je až u brady
Ze západu žádné novinky, tak doufám, že sestra dře jako správné děvče z východu. Já už se těším na šatičky na oslavu, co ušije, jak malá, určo budou úžasný.
Věra Mrhačová
58. Nedýcháš-li a nejsi schopen nahmatat si na zápěstí tep - nepotřebuješ lékaře
Lékař, kterého hodláš obtěžovat vyprávěním o loupání v palci, by během této doby mohl zachránit život dvěma až třem perspektivním, mladým daňovým poplatníkům, kteří pracují na tvůj důchod.
Věra Mrhačová
57. Pouta a Miss mokrý triko
Můj drahý kolega dorazil optimisticky naladěn až těsně před obědem a na levém zápěstí měl modrý zářez evidentně od pout a tvrdil, že je to z volejbalu. Kolegyně přiletěla jako vítr a vylila na mě celou sklenici vody.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 77
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 440x