15. Dobře, že jsou oblečené

Další víkend pokračoval ve stejném duchu. Byli jsme pro změnu na narozeninách mé sestry. Měla dobrou náladu a upečené kuře a užili jsme si to. Mamka mi večer psala, jak to bylo hezké, se takhle zase jednou sejít ve staré sestavě, což mě trochu šokovalo, že i vlastní rodiče už o mně mluví jako o staré sestavě, ale jedna stará lahev vína to spravila.

Druhý den ráno mě ovšem dorazil otec, který mi do práce donesl dopis. Když jsem ho rozbalila, tak jsem se lekla, že je to parte, ale byla to pozvánka na sraz ze školy po patnácti letech. Já snad začnu háčkovat, to je vážně děs, jak to letí. Navíc, jako obvykle, nemám co na sebe, přesto a právě proto, že ve svém věku patřím hned mezi dva druhy žen zároveň:

1. Dobře oblečené
2. Dobře, že jsou oblečené

Doma všechno při starém, velitel byl, jak jinak, opět v Praze, tak jsem čekala poslušně večer doma, až dorazí. Přihrčel s rozzářeným výrazem a už od garáže na mě volal: „Víš, co mám?!“ A já naivka ještě hádala, co mi asi tak přivezl, že by dárek? Ale rychle mě uzemnil: „Hlad!“ Pořád stejná romantika.

Druhý den si vzal dovolenou, čert ví, proč, a válí se doma. Já se chystám vysmahnout z práce nejpozději v jedenáct hodin. Jdu k doktorovi, poklábosit s důchodcama, mám nějakou střevní chřipku, či co. Nejraději bych si nazvracela do klávesnice, ale musím něco popracovat, poslední dobou mám děsný odpor k práci a jsem díky tomu lehce ve skluzu.

Nemoc překonána, už je dobře, zbytek bacilů jsem se snažila dorazit alkoholem a musím říct, že snaha byla úspěšná a léčba docela příjemná. Navíc přijel starý velitelův kumpán, tak musely bacily stranou. Popíjeli jsme svorně kvasnicové pivo a višňový likér. Kombinace na první pohled vražedná, ale velitel tvrdil, že když budeme pít hodně vody, tak nám ráno nic nebude.

Ráno různě, mě kupodivu nic nebylo, velitel byl lehce přespanej, protože odpadl první, a starý kumpán se držel za hlavu a skučel, že příště se nám na tu vodu vy..re.

Odpoledne jsme vyrazili se sousedy na nedaleký zámek. Místní zahradnictví tam má podzimní květinovou výstavu ve všech prostorách, je to nádhera. Všude se sluní slunečnice a dýní dýně ve všech možných barvách. Na nádvoří voněl svařák, grog a bramborové placky se skořicí. Těžká podzimní pohoda. Cestu zpátky jsme se ještě stavili na keramických slavnostech a fičeli spokojeně domů. Velitel se sousedem byli po návratu v dobrém rozmaru a vrhli se dokonce do práce. Porazili na zahradě dva stromy, což bylo ovšem potřeba řádně zapít vínem a zrelaxovat. Vína jsme dovezli z výletu dostatek a relaxovat umíme všichni obstojně, takže večer byl více než poklidný a všichni byli spokojení a příjemně unavení.

Vzhledem k náročnému víkendu se mi chce ale dneska tak stašně spát, že si tady asi v pracovní době položím hlavu na klávesnici a dám dvacet. Šéf má ještě ke všemu nového koníčka, pořídil si na výrobní halu kontrolní kameru a permanentně sleduje, co se tam děje, nebo spíš neděje, takže tam zdřímnutí nehrozí. Divím se, že taky nemám jednu v kanceláři. Po obědě jsem se trochu probrala a protože mi mezitím stihlnul někam zmizet výrobní, musela jsem mu zavolat na mobil. Na druhé straně se ozvalo rázné a výstižné „P.ČA!“, tak se udiveně ptám: „Vy se takhle teď představujete?“ a stejně příjemným tónem se ozve: „Ne, spadl mi telefon na zem!“, úroveň pořád stejně vysoká. Ale musím říct, že nenaladěnej byl už od rána, kdy vyšel ze záchodu a významně si zapínal kalhoty se slovy: „To je ale macek“, tak jsem ho odbyla, že nám nemusí hlásit každé hovínko, které vytlačí, a bylo po náladě.

............