47. Ojel by i slepici

Vedoucí družstva v nejčistších montérkách mě sice dneska ve dvě hodiny ujistil,že to bude za hoďku hotový, ale jak zmizel, tak se dělňasi opřeli o lopaty: „To víte, pani, de to pomalu.

Velitel je opět na pracovním mecheche za Prahou a my smrdíme doma a dohlížíme na dělníky. Začali totiž konečně pokládat do vykopaných děr tu kanalizaci. Sundali nám kvůli místu a složitému manévrování s rourama i část plotu, tak musím mít divou zvěř zavřenou v chodbě.

Dělníky udržuju v tom, že jsou to trhači a není tudíž dobrý je moc dráždit, ale jinak jde spíš o to, že by jim ti naši dva psí blbouni okamžitě sežrali svačiny a cigarety a náš menší by díky chybějícímu plotu, jak je jeho dobrým zvykem, ojel všechny feny, kočky a možná i slepice, kam jen oko dohlédne.

Vedoucí družstva v nejčistších montérkách mě sice dneska ve dvě hodiny ujistil, že to bude za hoďku hotový, ale jak zmizel, tak se dělňasi opřeli o lopaty a když jsem šla kolem, tak jen utrousili: „To víte, pani, de to pomalu, strašně se to sype“. No, hlavně, že jim to sype a mají dobrou náladu. Vymysleli dokonce, že vytvoří malé schůdky, kdyby do té jámy zahučel pes, aby mohl ven.

………………….

Nutná pauza byla způsobená nemilou a smutnou událostí. Zaběhl se nám náš menší pes a už nenašel cestu zpátky. Hledali, volali, plakali, nenašli, kdo ví, kde je mu konec. Ten větší truchlil natolik, že jsme nakonec museli pořídit nové štěně. Dneska jsme přivezli malinkého černého labradora. Velitel je ve svém živlu, pes je pro něj ideální dítě, tak kolem prcka běhá a stará se o něj jak o vlastního. Aspoň má zábavu a neprudí. Dost na tom, že už se zase pomalu ale jistě začíná blížit zima.

Taky jsem chtěla poslat pár důležitých e-mailů, protože velitel mi konečně vyměnil telefon, ale v rámci hesla „nesvítí někde zbytečně“ mi pro jistotu při té příležitosti zrušil připojení na internet. Tak budu muset zase počkat, až se vrátí z rachoty a za obvyklých opiček navalí ten svůj.

Jinak dneska se zase vyznamenal, panenka starostlivá. Volal mi hned ráno, ať nejezdíme plavat, protože to klouže, a v takto ušetřeném čase ať si vezmu lopatu a poklidím zbytky hlíny a kamení po položené kanalizaci, protože si u garáže málem urval blatník u auta o nějaký zapomenutý šutr. 

Deště přibývá, nálady ubývá. Konkrétně velitel má náladu jak v osmém měsíci komplikovaného těhotenství. Celej večer plundruje ledničku a co se scén a rozmarů týká, posledních pár dní je to na Oskara. Už mu to asi samotnému leze na nervy, protože včera povídal, že bysme měli pořídit antidepresivní žárovky. No nevím, leda že by si je našrouboval do uší a šel svítit někam do lesa, pak by byl možná doma chvilku klid.

Psi už jsou docela v pohodě, větší si na štěně zvykl a jsou velcí kámoši. Malej hrozně roste a řádí jak drak, probít se ven v sukni a punčocháčích je téměř nemožný. Velitel to svoje psí děcko nezřízeně miluje. Dneska si dokonce odskočil před pracovním obědem do obchodu a pořídil kuchyňskou váhu, protože je hrozně důležitý štěňátku přesně odvažovat žrádlo. V práci má asi frkec jako obvykle, protože mi celé odpoledne nadšeně volá a hlásí, kolik váží tužka, kolik pero, kolik hrnek s kafem a kolik hrnek bez kafe….. Prostě testuje novou váhu a moje nervy.

......................