51. Taneční „kremace“ v rytmu salsy :-D

Já se kroutila u zubaře. Sestra se kroutila v rytmu salsy spolu s dalšími prkennými německými zoufalci.  

Ani sestra nezapomněla na moje narozeniny a píše : Drahá, zdravím na venkov. Předně, zítra KONEČNĚ pošlu ten opožděný dárek k tvým narozeninám, tentokrát mám velmi, velmi dobrý pocit, tak doufám, že budeš mít radost. A mám velkou novinku. Začali jsme s chotěm chodit do tanečních, kde se snažíme vlnit v rytmu salsy spolu s dalšími prkennými německými zoufalci. Včerejší hodina se docela vydařila, byla jsem ve skvělé formě a Pasqualle (náš temperamentní instruktor) nemusel ani jednou říkat: „Anno, nikdy netancuj sama, počkej na signály spolutanečníka!“  A otočku doleva jsem zvládala i na písně jiné, než je má oblíbená, jejíž text se skutečně skládá ze slov, cituji: „One, two, three, five, six, seven, eight ....“ a to pořád dokola. Navíc jsem měla fakt úžasné šaty s kolovou sukní, která se vážně parádně točila. Inu, mám všechny důvody k dobré náladě.

Jinak u nás v práci nic moc nového, kolegyně je doma s nemocnou dcerou, tak jsem sama v kanceláři a lehce trpím. Navíc přijel nějaký němec, tak kolem něho šéf skáče jako jelen. Náladu má aprílovou, dělal scény, že mi musí podepsat nějaké prohlášení, tak jsem argumentovala, že to nařídila má kolegyně, která má tyto doklady na starosti a bere svou práci vážně a zodpovědně, tudíž podepsat to, je otázka života a smrti. Šéf ale tvrdil, že když je kolegyně doma s nemocným dítětem, nemá poradní hlas. Nakonec to neochotně podepsal.

Nemocný je i sestřin pes : Drahá, právě jsme odvezli našeho psa k veterozubaři, budou jí odstraňovat zubní kámen a musí tam chudák zůstat až do večera na pozorování kvůli narkóze, protože ta je prý u starších kusů spojena se zdravotními riziky. Tak jsem celá nervózní, dovedeš si to představit. Běhám tady ode zdi ke zdi, jak je mým dobrým zvykem a těším se, až bude malá zase doma.
Víkend se nám jinak vydařil, v sobotu jsme byli na psím očkování a večer jsme měli sraz s novým párem, který hledá jako my přátele v novém bydlišti a který dopadl překvapivě dobře. Gabriela je poměrně zvláštní, má cca stopadesát centimetrů a místy se chová, jako by vypila moc káv, ale jinak je vážně milá. Její muž Herald se projevoval většinou, jen když byla Gabriela na toaletě. Ale jak říkal můj choť, má potenciál, kdyby ho ona nebrzdila. Každopádně jsme to všichni hodnotili kladně.
Jejich hlavní předností je to, že oba očividně snáší mě (o mém manželovi nikdo nepochyboval), což, čistě mezi námi, není samozřejmost a ani to není jev tak častý (mám svoje vrtochy a vím o nich), tak bychom se jich měli držet. Nehledě na to, že Gabrielino nadšení šlo tak daleko, že se už během prvního večera nabídla, že bude hlídat našeho psa, když bude potřeba. Tedy pokud malá přežije tu dnešní operaci.
 

Já jsem taky byla u zubaře, páčto mám kolem jednoho zubu černý kroužek u dásně, jak karatistický pás, ale zubařka říkala, že mi jen leze korunka ven. Mám si zuby pořádně masírovat a bude to ok. To mě trošku zaskočila, protože si vůbec nevzpomínám, od kdy nějakou korunku mám. Bůh ví, kdy mi ji tam ta baba strčila.

Sestřin pes zákrok taky přežil : Drahá, tak pacient se nám v pořádku vrátil, cení bělostný chrup a vypadá spokojeně. Tak jsme vyrazili do sauny, uklidnit pocuchané nervy, relax jak má být. Vrátili jsme se až večer, tudíž jsem propásla konferenční hovor s rodiči. Matka mi napřed nezvedla telefon, aby mi posléze formou sms zprávy oznámila, že teď už volat můžu. Bohužel čekám za pár dní periodu, tak mě to vážně naštvalo, inu, není to se mnou jednoduché.
 

No tak to jsou dobré zprávy ze západu, co se psího chrupu týká. My jedeme v sobotu do vinného sklípku, akce výjimečně i s dětičkama, tak se docela těším. Nabalíme tvarovací balonky, pumpičky, popijeme něco vína, snad bude veselo.
Pomazánky už mám hotový, teď jdu smažit dětičkám řízečky, aby měli „k vínu“ co zakousnout. Dneska jsem stihla ještě darovat krev. Mraky lidí hned za kuropění, příště budu muset jet později. Ale jinak dobrý, harantům ve školce se odpoledne líbilo, že jsem olepená náplastma. Zrovna se to hodilo, protože jsme stříhali papírový obvazy a ošetřovali zlomený nohy z kartonu. Našla jsem i svůj starý rentgen a pár obinadel, tak to bylo jako v nemocnici.

Příští týden má být mráz jak na sibiři, tak, doufám, stihneme v neděli odpoledne ještě saunu, ať se zocelíme.

................