64. Okradená škatule

Tak po krátké, samozřejmě dramatické, odmlce jsme zpět z dovolené. Fotky bych poslala ráda, páčto by tentokrát byly prostě výstavní. Berunka a stádo telat, berunka a stádo koní, berunka s opravdovým kovbojem na opravdovém kovbojským koni..., ale bohužel, foťák mi hned druhý den po příjezdu ukradli v aquaparku. Jinak dovolená jako obvykle bude jednou vzrušujícím materiálem pro mého budoucího psychiatra. Kabelku mi ukradli, když jsme přišli na koupaliště. V neděli tam bylo narváno, tak měli jen venkovní vstupenky bez skříňky, což mně se zdálo pohoda, tady na koupališti taky nikdy skříňku nemáme. Dlouho jsme hledali místo na ležení, protože velitel potřeboval speciální, aby na něho nesvítilo, aby na něho nestínilo, nefoukalo, nebyli tam lidi… Jedno takový jsme nakonec našli a to se nám stalo osudným. My jsme hned vystřelily do bazénu a velitel si vzal peněženku, že si donese pivo a bude se nudit na dece, jak je o dovolené jeho dobrým zvykem. Já jsem se vrátila během chvilky, protože berunka chtěla rukávky a cestou mě zaujaly dvě kočky, tak dvacet let, protože měly úplně stejnou fialovou tašku jako já. Chvilku jsem je sledovala, pak jsem nad tím mávla rukou, že to není možný, aby byla moje, ale byla. Když jsem to u deky zjistila, už jsem je samozřejmě neviděla, sousedi byli taky okradení. Holky prostě bleskově obešli nestřežené batůžky a zmizly k východu. Na recepci říkali „Smůla, měli jste si vzít skříňku“. Měla jsem tam foťák, telefon a hlavně občanský průkaz, což veliteli nahrálo na divokou scénu, protože musíme na policajty, ti nás pošlou na ambasádu a tam nás vyhostí ze země, takže tím pro nás ta blbá dovolená prakticky končí. Navíc jsme tam nechaly s berunkou čipy, abysme je neztratily, což by nás stálo dalších asi osumdesát euro za ztrátu, to byla taky dost rána. Když jsme čekaly u plotu, co bude, tak zrovna přijelo policejní auto, tak jsem toho využila, jako že jedou za náma, jako mladice jsem i s děckem přeskočila turniket a tak jsme ztrátu čipů hlásit nakonec nemusely, páčto jsme prostě zmizly bez pípnutí. Policajt byl v pohodě, říkal, že okradených je plno, ať se večer stavíme sepsat protokol. Dali mi potvrzení, že mi ukradli občanku a šli jsme, nakonec žádná tragédie, sice to bylo blbý, ale horší by bylo, kdyby sebrali velitelův batoh, kde měl svůj ultra drahý služební telefon, klíče od auta a peněženku s kartou, takže nakonec štěstí v neštěstí.

Nakonec jsme vše relativně v klidu zvládli, po týdnu se sbalili a hurá domů. No, doma je doma, hned je lepší nálada. Pes je jak jitrnice, je neuvěřitelný, že mohla za tři dny tak ztloustnout, sotva se hýbe. Asi to ví, protože se bála vylézt z boudy, když ji páníček volal, měla strach se mu ukázat, možná sežrala toho druhýho psa, když tam byla na prázdninách, to by tak odpovídalo velikosti pupku, jinak nevím.
Po pár dnech ztráty ze Slovenska skoro nahrazený, nový telefon na cestě, nová karta vyřízená a já taky. OP dostanu co nevidět, bohužel stejné, chtěla jsem si vybra jiné datum narození, ale neprošlo to. Víkend pomalu končí, konečně je vod toho pokoj:-)

V práci se zatím nic neděje, doufám, že se ani nic dít nebude. Šéf se údajně každý den ptal, kdy už přijdu, ale evidentně jen proto, že tady stojí na chodbě vyskládané vzorky židlí do nové zasedačky, tak předpokládám, že chce se mnou jen vybrat definitivní kus.

Tak šéf už tady byl, ten menší taky, finanční jakbysmet, fakt nic nechtěli, asi jim bylo jen smutno. Šéf chtěl vážně schválit jen tu židli, tak jsme chvilku hráli na chodbě škatule, škatule hýbejte se, všechny jsme odzkoušeli a vybrali jeden luxusní vzorek. Mě jako starou škatuli to trochu psychicky vyčerpalo, tak si ve čtvrtek a v pátek beru zase volno.