67. Koza Sára a komické číslo

Zdravím na západ, tak máme za sebou další návštěvu našich rodičů. Tatínek přijel tentokrát s hlubokou rýhou uprostřed čela a všechno bylo špatně. Ale nakonec to nebylo tak hrozný, děda, pořád s rýhou na čele, trénoval s berunkou línej tenis, tak jsem nachystala špízy na gril a to trochu zvedlo náladu. Pak se nechal přemlouvat, aby s náma jeli na koně, mamina si dala víno, přišli sousedi, tak se děda zase nechal přemlouvat, aby šel se sousedem chytat ryby. Nad domem nám letěl balon, ale tak nízko, že jsme viděli, jak si nás ty lidi fotí, ani nechci vědět proč, jistě bych se rděla až kdovíkde. Druhej balon vypadal, že přistane u sousedovic rybníka, dokonce to byli nějací jejich známí, tak paní velkorybníkářová letěla pro slivovici a fičeli jsme vítat, ale zvedl se vítr, tak letěli bez přistání dál. Zrovna dorazili i sousedovic vnuci, tak si šli s berunkou pro vestičky, aby je mohli vzít na člun na rybník, dědeček a jeho rýha se zase nechali prosit, aby jel taky, ale nakonec nastoupil. Dědovi se po projížďce rýha ještě trochu prohloubila, remcal, že v tuhle dobu už chodívá spát a že to nevydrží, tak mu sousedovic vnuk letěl pro nealko pivo, tak se zase nechal přemlouvat, aby mu to to děcko mohlo otevřít, nakonec ho vypil a ve čtvrt na deset večer jsme se konečně vraceli domů a ovíněná mamina radostně hlásila: „Dívej, už je zase dobrej, už nečučí!“, takže konec dobrý, všechno dobré. Našeho velitele nikdo nepřemlouval, my to tak zavedený nemáme, takže ten byl celou dobu doma u svého počítače a jak jsme dorazili, tak jsme šli všichni spát, tak taky pohoda.

A konečně máme doma brýle, krása nesmírná, berunka k nim dostala moc pěkné pouzdro, červené s vyrytýma kytičkama a ovečkou a taky sprej a kapesníček na čištění. Brýle zatím pořád nosí, chodí se prohlížet do všech zrcadel, z optiky jsme šly tu desetiminutovou trasu asi půl hodiny, protože je tam pár zrcadlových výloh, takže jsme u každé stály a dlouze obdivovaly, snad nadšení vydrží. Má nosit hodinu denně zalepené oko, tak si je hned doma zalepila a už má nachystaných asi dvacet dalších lepek, dostala na ně samolepky, aby byly veselejší, tak je připravená.  Dneska je u kamaráda spoluškolkovníka, tak se důležitě balila, oko si zalepila sama ještě v pyžamu. Jo, včera jsme byly ještě na koni, tak říkala, že s brýlema je to mnohem lepší rozhled.
Sestra na divokém západě má jako obvykle svoje divoké starosti jako například včera, kdy psala: „Představ si, že v poslední době asi komunikuji s Bohem. Chodí mně SMS z komického čísla a obsahem jsou citáty z bible. A včera o půlnoci dokonce volal a když jsem hovor nepřijala, nezůstala v telefonu žádná stopa, myslím jako o nepřijatém hovoru. Tak nevím, jestli bych neměla uvědomit televizi. Ale možná se mi to jen zdálo.“ Škoda, že to nezvedla, protože jak říká Woody Allen: „Pokud chcete rozesmát boha, řekněte mu o svých problémech“, po těch sestřiných by měl hned lepší náladu. Už jen ten výraz, že má „komické číslo“ by ho jistě pobavil.

Zdravím na západ, dneska jsem byla v práci, nic moc. Berunka byla u toho kumpána ze školky, odpoledne se i vykoupali v bazénu, tak si to užila. Nemohli se roztrhnout, tak jel s náma  kamarád ještě na čumendu k holiči a zatím je pořád u nás. Zítra je beru oba do westernového městečka, snad bude hezky. V pátek jdu do práce a křepelce přijede na hlídání babička.
Před chvilkou jsem dala pišišvorům na terasu večeři a slyším, jak berunka kámošovi dlouze a nadšeně líčí: „Pak jsem se vyspala, vyčistila si zuby, šla se vyčůrat, byly jsme na výletě, pak už byl večer, tak jsem si zase vyčistila zuby, oblíkla si pyžamo, mamka mě četla pohádku, usnula jsem, ráno zuby, čůrat, oblíct,...“, takhle to líčila ještě asi pětkrát a končilo to: „A pak jsme jely konečně pro ty brýle a tak to se mnou, Matěji, dopadlo“. To jen na dokreslení toho nadšení.
Tak výlet máme za sebou. Ve westernu žádná převratná pecka, ale docela dobrý, půjčili jsme si na vyvenčení kozu Sáru, to byla dobrá atrakce, dostali jsme k ní větev s lupením, protože jen za tím je ochotná jít, jinak stojí jak pařez a nikdo s ní nehne. První listy nám sežrala hned u chlívku, tak nám slečna dala ještě jednu haluz a ta už nám vydržela pár kol kolem parku. Jo, včera nám po krátké nemoci zemřel křeček, ale škraničky měl plné, tak ani v poslední chvíli jistě nestrádal.

.........