6. Uteč, nesu včely!
Včera to opět „pro změnu“ taky moc poklidné nebylo, i když velitel tvrdí, že takhle tráví volné večery většina mladých žen v mém věku, ale mně se to moc nezdá. Byl totiž opět v Praze a sousedi mi odpoledne volali do práce, že se nám na zahradě rojí včely. Poděkovala jsem za zprávu, poslala veliteli krátkou informativní SMS, že mu visí na stromě roj, a tím to pro mě zhaslo, aspoň jsem si to myslela. Chyba, jsem nepoučitelná. Musela jsem samozřejmě okamžitě domů, kam jsem byla důrazně odvelena, pasována na první zásahovou jednotku.
Velitel napřed chtěl, abych otevřela úly a podívala se, jestli to nejsou náhodou jeho včely, říkal, že se mi nic nemůže stát. Otevřela jsem horní víko toho největšího úlu, bylo jich tam mraky, čuměly všechny stejně, nechápu, podle čeho se pozná, jestli jsou naše. Začaly hned lézt na okraje úlu. Já, husa starostlivá, útlocitná, abych jim neskřípla nožičky, jsem je v dobré víře chtěla sfouknout zpátky, což mělo úplně jiný efekt, než jsem čekala. Ozval se hukot vodopádu a ty mrchy se vyřítily proti mně. Pustila jsem střechu úlu, nožičky nenožičky, vykasala sukni a prchala, co mi moje nožičky stačily. Pár jich asi pod tím víkem zařvalo, pár jich asi zařvalo pod mou sukní, ale ty naštěstí nebyly slyšet přes můj hysterický řev, nicméně to mi nemůže nikdo vyčítat.
Velitel byl přesto s mou kontrolní akcí spokojen. Vesele mi sdělil, že přijede asi za dvě hodiny, ať si najdu tavičku, rámky, mezistěny, vysvětlil mi, jak to všechno vypadá, jak se s tím zachází, natavím mu deset rámků, naskládám je do nástavku, omrknu, jak vypadají ty úly na zahradě, v garáži najdu stejné díly, postavím další úl a odnesu ho k ostatním. Mně vždycky připadá, jaká je s ním sranda, než pochopím, že to všechno myslí vážně. Ale jako stále svobodné a stále pomalu stárnoucí vesnické děvče bez věnečku a bez věna jsem to samozřejmě „ráda“ všechno udělala a hrdě to nahlásila na velitelství. Byla jsem pochválená, nicméně velitel se tak rozparádil, že nařídil, abych ten roj chytila do kýblu a něčím ho přikryla, než dorazí. Přísahal, že neštípou. To už se ve mně konečně probudil pud sebezáchovy a rezolutně jsem se odmítla k tomu přiblížit, svobodná nesvobodná. Evidentně byl zklamán.
Když konečně přijel, tak je šel sundat sám. Samozřejmě v plné zbroji a s kuklou na hlavě, což nosí jen pro efekt, a aby dodal situaci na dramatičnosti, jak tvrdí, protože jinak je to v pohodě, takže já mu dole naivně a obětavě držela v krátké sukénce a malém tílku žebřík. Chvilku se tam prali a pak jen slyším výstižný povel: „Uteč, nesu včely!“ Tak jsem vystřelila k domovu, ovšem v půlce cesty mě předběhl hučící chumel s velitelem uprostřed, tak jsem bleskurychle změnila směr a šla trhat kopretiny. Nebudu vás napínat, přežili jsme to všichni a velitel dneska opět odjel na tři dny mimo domov, tentokrát na výjezdní zasedání, tak doufám, že se podobná akce nebude opakovat.
Ale volal mi vzorně po cestě, jak mu to ubíhá a že vyjíždí na dálnici, tak jsem mu též vzorně nahlásila, že v rádiu říkali, že na D1 v jeho směru měří rychlost. Ptal se, na kterém kilometru, tak povídám: „To neříkali“, rozhořčený hlas: „Samozřejmě, že to říkali, jen jsi to špatně poslouchala!“ a za deset minut volal ještě rozhořčenějším tónem: „Tak už vím, kde měří!“ Stálo nás to pět set, ale já jsem to říkala, ne? Navíc mám příjemnější věci na práci než sledovat dopravní situaci. Mám tři nové pergoly na růže kolem chodníku. Až ty kvítky vyrostou, bude to jako vchod do šípkového zámku. Naše kočka je nadšená stejně jako já, prochází se tím loubím jak tygr v kleci a dělá machra. Kdyby věděla, co dámských a pánských přirození svištělo vzduchem, když jsme to s velitelem stavěli, tak by jí hrůzou chlupy vypadaly. Ale velitel se toho nadlidského úkolu zhostil sám a zcela dobrovolně, i když většinou tvrdí, že nejtěžší pracovní úkon, který zvládne, je dvojklik myší u počítače. Já mu to ráda věřím, protože to byla samozřejmě velice náročná a vyčerpávající akce, hlavně psychicky a hlavně pro mě. Ráno si na to dovezl hotové polotovary, mimochodem stejné, jako mají v zoo. A výsledek? Je to opět originál originální jako obvykle, naprosto se vymykající náčrtkům v návodu, ale jednou to všechno draze střelíme nějakýmu zazobanýmu američanovi jako vesnickou kuriozitu.
Velitel se vrátil z výjezdního zasedání a jel opět do Prahy, asi se naseděl málo, a vrátí se až v pátek. Vzhledem k jeho pracovnímu nasazení doma, se mi moc nezdá, že by tam měl pořád tolik práce, ale vzhledem k jeho pracovnímu nasazení v ložnici, milenku taky vylučuji, tak ať si tam dělá spánembohem, co chce. V sobotu mu navíc přijede starý kumpán a jedou spolu na týden na čundr bez bab, bez těch vlastních samozřejmě. Nechali si na to vyrobit i speciální čundrovní trička. Mají přes celá záda nápis „Expedice Pičulín“ s poznámkou – „bez kyslíkových přístrojů“ a tvrdí mi, že je to ten kopec, na který polezou. Tak se tvářím, že mu to věřím. Loni vyrazili taky a za dva dny byli doma, protože měli hlad a puchýře.
......
Věra Mrhačová
76. Jezte, dokud vám to nepoleze ušima
Dneska budu manželských povinností zproštěna, páčto by na to asi ani neviděl nebo by mu mohla prasknout tím tlakem oční bulva.
Věra Mrhačová
75. Víno do zavařovačky a do kávy jar
Že hárá velitel, mě nepřekvapuje, jinak se snad ta jeho protivná povaha ani nedá vysvětlit, ale ta jeho psí princezna je nána, takhle na zimu, to si vážně nemohla vybrat líp.
Věra Mrhačová
74. Pozdě, už jsem se jí dotkl já :-D
Dnešní ranní telefonát budeme muset odložit, pracovní nálada pod bodem mrazu, za chvilku mám "poradu" s obchoďákem, to jsem zvědavá, co zase vymysleli. Velkej šéf má mizernou náladu.
Věra Mrhačová
73. Plno řečí, německých k tomu, a skutek utek
Taky jsem se rozhodla, že v budoucnu zkusím tolik nekňučet, protože jsem si uvědomila, že to moje permanentní stěžování je na vině, že já jsem u nás v rodině ta, na kterou se musí brát věčně ohledy. A to mám hlubší hlas než ty.
Věra Mrhačová
72. „Mně nedáš?!“ - nálada je lehce nad nulou
„Sama nevím, proč to nemůžu poslouchat, asi že se vidím v nastaveném zrcadle, protože kdyby jsme obě, já a dotyčná, měly život pod kontrolou, tak nikdy se skopčákama neskončíme."
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Prodej bytu 1+kk 36 m2 Vysočanská, Praha
Vysočanská, Praha 9 - Prosek
4 390 000 Kč
- Počet článků 77
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 440x