11. Pohladíme si kozičky?

V pátek jsme byli slavit u známých narozeniny. Velitel se tam zase jednou pěkně rozparádil. Závodili s oslavencem, kdo chytí pod sklenku víc vos. Vos tam bylo samozřejmě nepočítaných, takže všem brali sklenice, kterých měli neustálý nedostatek, zavírali do nich vosy a pak je slučovali všechny pod jednu sklenici, ohromná zábava. Je až s podivem, že tuto náročnou loveckou akci přežili nejen lovci, ale i všechny vosy. Jediným negativním vedlejším účinkem byla větší spotřeba piva a vína, protože lov vyžadoval dost obratnosti, které ovšem s postupnou konzumací lovcům ubývalo, takže spoustu vos i spoustu hostů vymáchali v drahocenném alkoholu.

V sobotu jsme museli do rodného města, protože měl narozeniny pro změnu velitelův otec, ale zvládli jsme to všichni relativně v klidu. U semetriky ze semetrikova byl velitel obětavě sám a u jeho otce jsme strávili asi hoďku a jeli jsme domů. Cestou velitel vymyslel, že nutně potřebuje naplnit v pivovaru svůj pětilitrový soudeček silným kvasnicovým pivem, abychom si mohli udělat na zahradě piknik. Napřed u toho pikniku i akčně natíral plot, to zvládl asi tři piva, pak už jsem mu zakázala cokoli dělat, protože to vypadalo nebezpečně a psi, co se snažili s natíráním pomáhat, vypadali jak modře pruhovaný zebry. A tak jsme seděli se soudečkem na zahradě a užívali pohody. Po pár dalších sklenkách dostal velitel společenskou náladu a chtěl volat známým, aby nám přišli s kvasárkem pomoct, ale naštěstí nebrali telefon, jeho tempu by ten den asi těžko stačili. Byl lehce zklamán, ale pak uviděl sousedku (sedmdesát let) s další paní, kterou znám jen od vidění, a chtěl, abych je pozvala na kafe. Málem mě ranila mrtvice, snažila jsem se mu vysvětlit, že nevím, co bysme si asi tak povídali, a že už je taky pěkně v náladě a moc se to nehodí. Ztropil scénu, že na dvě lžičky kávy přece ještě máme, opilecký šepot se nesl široko daleko, tak jsem šla raději umýt nádobí, než se trochu uklidnil a pak jsem ho odtáhla domů. Strčila jsem ho rovnou do ložnice spát, přišla mu to hrozná zábava, nechtěl si oblíct pyžamko, hihňal se, že takhle je víc sexy, tak jsem ho nechala rozplácnutýho na posteli, aby si poradil sám, když je to taková sranda, a šla jsem pryč. Ještě na mě volal, že kdybych měla náhodou neovladatelnou touhu po orálním sexu, tak že je úplně bezbranný a hned na to usnul.

Velitel se vyspal do růžova, já taky a konečně jsme mohli vyrazit co Alp. Bylo tam nádherně a fakt jsme si to užili. Vyplazila jsem se, a to doslova, až do 2985m, na každém vrcholu jsem od velitele dostala napít a kousnout tatranky, takže motivace byla veliká. Pohladila jsem si hříbátko, kravičky a kozičky. Velitel říkal, že kozičky si chce pohladit taky, ale pak jsem zjistila, že myslí dvě Italky, co se tam nedaleko nás opalovaly v trávě nahoře bez. Nevím, jestli by souhlasily snědé dámy, ale já jsem byla proti, takže velitel protáhl čumák a šli jsme dál. Za „odměnu“ mě pak vyfotil s jednou výstavní krávou, na kterou to ale zrovna přišlo, takže mám na fotce u nohou i výstavní kravinec, o kterém samozřejmě velitel později a rád prohlašoval, že jsem ho vytlačila já, proto u něj tak hrdě pózuju.

Počasí bylo luxusní, hned první den jsem si jako každý rok spálila záda a jestli jste někdy viděli v televizi, jak se narodí telátko a marně se snaží zvednout na křivé slabé nožičky, tak takový výhled měl velitel každé ráno, když jsem lezla rozlámaná z postele. Ale večer co večer jsme chodili na pizzu a pak jsme si na terase otevřeli lahev vína a pozorovali vzdálené vrcholky hor, velitel se těšíc, na který vylezeme, já se těšíc, až z něho slezeme. Za romantického západu slunce jsem se snažila zapomenout na bolavé nohy a velitel s nadšeným výrazem plánoval túru na další den.

Cesta domů byla pěkně úmorná, jeli jsme asi deset hodin a velitel celou cestu řídil, aby mohl dělat před kumpánama machra, že to zvládl sám. Doma jsme byli kolem sedmé večer, takže já začala prát a uklízet a velitel se šel ukázat chlapům do hospody, aby neměli starost.

Kočka a psi to bez nás přežili, měli slzy v očích, všechno rozhrabali a zničili, ale to bylo asi ze žalu, tak jsme jim to hned odpustili. V pátek jsme měli ještě dovolenou na zotavenou po dovolené. Celý den pršelo, tak jsme pili burčák. Asi půl litru jsem rozlila v jediné místnosti, kde máme koberec, tak jsme šůrovali, prali, sušili a pak zase pili burčák, docela pohoda. Stihli jsme ale i naložit ringle do beček na kořalku, nakrmit včely a celkem se zregenerovat.

.......