25. Určitě měla přes obličej dotyčného trenýrky

Dneska odpoledne jdu na poslední přednášku o péči o novorozence, abych nedržela miminko hlavou dolů, zvlášť u koupání je to údajně hrozně nebezpečný. No, a pak už začnu stříhat metr, už mě to fakt nebaví. Piju malinový čaj a jestli to bude pišišvor protahovat, tak natřu ještě jedny dveře a pojedeme raz dva. Včera byl úplněk, ale ani to nezabralo. Mimino se sice zkoušelo lehce prokopat ven, ale nakonec jsme pod tíhou dojmů usnuli. Byla u nás totiž semetrika ze Semetrikova, teď už moje drahá tchýně, odvaz jako obvykle, ale máme to za sebou. Přinesla samozřejmě pár kolotočářských pidioblečků ze second handu, její ďábelský vkus je opravdu nepřekonatelný. Ale na druhou stranu, když v tom mimino položíme do jahod, tak nám aspoň úrodu nesežerou ptáci, protože takovýho strašáka ještě určitě neviděli.

Z okna na zahradu slyším, že opět lítají vzduchem nejen ptáci, ale i dámská a pánská přirození. Velitel a velkovčelař v jedné osobě asi koupil nějaký žihadlo, tak to půjdu z bezpečné vzdálenosti zkontrolovat.

Už nepočítám dny, ale hodiny, už mě to fakt žádná legrace. Dneska jsem byla zase v porodnici na kontrole, doktorka říkala, že už bych měla porodit, já jsem pro, jen mimino si to pořád nemyslí. Na dnešek jsem opět skoro nespala, všechno mě bolelo, děs. Dítě tam řádí, jako kdyby bylo v postýlce, takže se podle toho taky cítím, ale snad už brzo „slaní“ po pupeční šňůře. Velitel tvrdí, že by pomohlo, nalákat je na ledňáka, ale nevím, nevím. Jinak veliteli opět ruplo v zádech a nemůže se hýbat, aspoň to tvrdí, takže si tady tiše skučíme dvojhlasně a čekáme, co bude.

Tak konečně už ve třech! Zkráceně popíšu posledních pár dní. Dcera se narodila ve čtvrtek, vážila 3680g, měřila 50cm a vypadala jak růžovej králíček. Ten den ráno jsme byli ještě v porodnici na kontrole, cestou zpátky jsme se stavili na obědě a když jsme přijeli domů, začali mi bolesti, ale ještě se to dalo v pohodě vydržet. Pak už byly co chvíli, ale i to se dalo zatím ustát. Sledovali jsme nějaký optimistický film, pak jsem šla ještě masochisticky pověsit prádlo na zahradu, ale to už velitel lehce panikařil a nutil mě zavolat doktorce. Ta radila napustit vanu teplou vodou a pak se uvidí. Taky že se vidělo, ani jsem se v té koupeli nestačila ohřát, naházeli jsme věci do auta rychlostí blesku a fičeli do porodnice. Porodní asistentka mě položila k ultrazvuku, pak přišel jakýsi zřízenec v bílém tričku a pruhovaných kšandách, vypadal dobrácky a neškodně, představil se mi ovšem jako doktor a vážně mi sdělil, že spolu budeme rodit. To mě fakt vyděsilo, takže když jsem vstávala od ultrazvuku, praskla mi plodová voda a šli jsme hned na sál. Beruška byla na světě asi za půl hodiny. Zřízenec alias mudr mě pak ale minimálně další půlhodinu pečlivě šil, málem si u toho ukousl jazyk a já taky, to bylo fakt nekonečný.

Na pokoji jsme byly tři a bylo tam dost nedýchatelno. Sestava byla taky dost zajímavá. Paní vedle mě porodila malého paviána, kterej nezavřel klapačku od rána do večera a řval a řval a řval. Na další posteli ležela neskutečně škaredá slečna, s neskutečně zkaženým chrupem, která nám hned, jak ji dovezli na pokoj, sdělila, že žádnýho chlapa nepotřebuje a bydlí u maminky a tak to taky zůstane. Asi to byl její první a za všechny chlapy doufám, že i poslední sexuální zážitek, při kterém náhodou otěhotněla (těžko říct, jestli plánovaně) a zcela určitě měla celou dobu přes obličej dotyčného trenýrky nebo musela být fakt ďábelská tma.

Jinak tam byli všichni strašně hodní, doktoři i sestry. Jediná protivná byla starší paní, co ráno roznášela čaj, kterej taky nikdo nepil, asi měli, stejně jako já i ostatní nepříjemný pocit, že do něho za dveřma plivla.

Domů nás pustili až desátý den. To už si berunka evidentně myslela, že v porodnici bydlíme, já jsem z toho začínala mít lehkou depresi a chlupy na lýtkách mi vlály jako o život, kdykoli se udělal průvan, ale dočkaly jsme se.

..............