30. Nejsem žádná kurva

Moje kamarádka začala chodit na taiči, vůbec nevím, co to je, tak mě to ani neuráží, ale ona po pár lekcích zjistila, že čeká trojčata, tak by mě docela zajímalo, co je to za sprostocviky.

A moje sestra mi volala, že byla na jakémsi erotickém thrileru s nějakým známým pornohercem, jehož jméno mně ovšem nic neříká a taky jsem ho hned zapomněla, a od té doby nemluví o nikom jiném. Začínám mít dojem, že už jsem jediná cimprlich široko daleko. I náš starý sedmdesátiletý soused si dává budíka na půl jednu ráno, tvrdí, že je v tu dobu v televizi pěkná příroda.

Ale zas až tak strašný to se mnou nebude, co mi bylo těch třicet let, tak už ani u doktora na výzvu „Odložte si a lehněte si“ nereaguji obvyklým pohoršeným „Svalte mě, nejsem žádná kurva“ a poslušně udělám, co se po mě chce.

Velitelova firma má dneska ve velkém městě firemní besídku, ale žádné stolní hry ani karty si velitel s sebou nebalil, tak nevím, co si připravili, ale nudit se inženýři asi nebudou. Jak psal už Gogol: „Je to taková nevyzpytatelná hříčka přírody, študovanej člověk je buď vožralej nebo dělá ksichty.“ – tak předpokládám, že se ožerou a budou dělat ksichty.

Velitel si besídku moc pochvaloval, odhadoval to na sedm piv a dva panáky, ale jistý si není. Spal v pokoji s kolegou Teplým v manželské posteli se srdíčkama, ale tvrdil, že ve vší počestnosti. Ráno mi hlásil, že má hroznou kocovinu a je unavený k smrti, takže do hospody večer určitě nejde. Odpoledne mu ovšem volal jako obvykle kumpán od řeky a jako obvykle se velitelův stav natolik zlepšil, že se do hospody šlo. Ten kamarád by měl být lidový léčitel, je to dar, jen takhle po telefonu léčit záda, kocovinu, na co si vzpomenete. Budu mu to muset navrhnout. Minimálně na velitele ty jeho léčebný seance po drátě vždycky zaberou.

Dneska čekáme sestru, to je taky materiál. Byla včera pro změnu na pánském striptýzu a volala, že se vdává do Ameriky, jmenuje se Kevin a byla to láska na první pohled. Nechala se s Kevinem i vyfotit, aby měla nějaký obrázek pod polštář než bude mít ty svatební fotky.

Já mám trochu vesničtější starosti. Pomalu se připravujeme na dlouhé zimní večery. Nejpozději zítra konečně dopletu svetr pro velitele a pak můžu pokračovat se šálou pro sestru a háčkovanými perníky pro kamarádku do obchodu, na ty jsem zvědavá. Minulý rok jsem jí perníčky upekla a stěžovala si, že jí to haranti zákaznic všechno hned snědli, tak pletené s vyšívanou polevou snad chvilku vydrží.

Velitel byl na vlastní žádost u speciální sportovní doktorky, která mu diagnostikovala vyhřezlou plotýnku, tak jde na další vyšetření a na obstřiky a pak se uvidí. Konečně někdo taky pochopil, jak je na tom ten člověk zle. Kdyby jeho obvodní doktorka, která ho předtím lehce odbyla, že je zdravý jako řepa a má víc cvičit, slyšela, co včera padalo na její hlavu za výrazy, tak vrátí okamžitě titul a jde roznášet poštu. Červenala se i beruška.

Berunka teď jako novinku zavedla noční směny, budí se pravidelně ve dvě hodiny v noci a je tak rozparáděná, že se nedá vůbec uklidnit, víská, chechtá se, chce si hrát, prostě paráda. Tak ji vždycky odnesu do obýváku a pletu. Vydrží jí to vždycky tak dvě hodiny, bavit se na můj účet, a pak jí najednou spadne hlava a usne. Tak ji přenesu zpátky do postýlky a jdu taky spát, s takovou budu tu šálu pro sestru mít raz dva.

Pořídili jsme v předstihu nové auto, tentokrát opravdu nové, a pomalu se těšíme na vánoce. Já už mám koupený více méně všechny vánoční dárky. Fáro je sice super, ale na vánoce už to bude „stará věc“, takže letos budu mít já pěkně vypráskaného dědu Mráze, co se dá dělat. Beruška dostane jistě spoustu číčovin, čehož se už teď děsím, kam to všechno dáme. Obzvlášť má sestra se naprosto vymyká kontrole, co se nákupu hraček týká. Budeme muset náš přízemní domek vyhnat do štoku.

..............