45. Náš menší a výkonnější ojede opravdu všechno

Víkendová pohoda, berunka se má k světu, snaží se chodit sama, ale pořád ji ještě jistím nenápadně zezadu za triko, jinak by byla samá modřina. Ráno se zmalovala mou tužkou na obočí, v poledne propiskou a večer nás obě poprášila pepřem. Na doražení se pak rozverně vykakala do vany hned, jak jsem ji tam posadila, a než jsem si toho všimla, tak si v tom ještě stihla bleskově vymáchat hlavu.

Ještě pořád nejsou zahrabaný všechny díry od naší připravované vesnické kanalizace, kterou začali chystat hned první jarní dny, jak zem trochu povolila. Už aby to bylo, aby nebyla nějaká nehoda. Dneska nám dokonce jednu díru probourali do sklepa. Velitel trochu panikařil, protože nemá sklep jako ostatní domácnosti plný brambor, ale narvaný flaškama se slivovicí a kalvádosem, ale dělníci to hned odpoledne zase spořádaně zahrabali. A i kdyby to nestihli, tak stejně nebylo proč divočit, byla to pidi díra a kdyby se tam někdo náhodou zkoušel pro nějaký ten demižónek nebo lahvinku natáhnout, tak by tam taky mohl uvíznout na půl žerdi se zadkem venku a to bych nikomu nepřála, protože náš menší a výkonnější pes ojede opravdu všechno a takový zážitek by za to asi nikomu nestál.

Žádné novinky dneska nepřipojím. Mám plnou hlavu toho, co se mi zase udělalo přes noc na obličeji, přesně mezi očima a to už mám pubertu dávno za sebou. Jako princezna se zlatou hvězdou na čele teda rozhodně nevypadám. Kdybych byla tmavší pleti, tak velitel každý ráno musí přemýšlet, jestli vedle něho leží spící indka nebo zastřelená romka. Snad se to brzo ztratí.

Velitel se vložil do výchovy a rozhodl se naučit berunku říkat slovo „opičák“, protože má krásnýho novýho opičího plyšáka, kterýho miluje a všude s sebou tahá. Přes veškerou snahu rozeného pedagoga, ale neuspěl, teda podle mě. Beruška totiž opakuje jen „piča“. Podle velitele je to vtipný, ale před sousedama to rozhodně předvádět nebudeme.

Berunku zase tlačí zuby. Přes den je pohoda, ale v noci na mě pravidelně tak hodinu ječí, drží si tesáky oběma rukama, slintá, je to děs. Aspoň to pak dospává ráno, takže se docela vyspíme, lezem z postele kolem deváté hodiny, někdy máme co dělat, abychom stihly na jedenáctou hodinu plavání. A když není plavání, vyrážíme na dětské hřiště, tam ovšem jezdíme zásadně dopoledne, než se tam slezou vesnické matky s dětma cestou ze školky, protože tak daleko jsem ještě nedospěla, abych hodila dítě na písek, srazila prdel na lavičku mezi ostatní tepláky a rozumovala. Ale dneska jsme bohužel neměly obvyklé sólo. Přišla tam dle vzhledu a chování místní sekretářka JZD se synkem. Moc přínosné to teda nebylo. Synek je sice o půl roku starší než berunka, ale dorozumívá se opičími skřeky a divokým máváním končetin. Umí říct jenom „mňau“, protože u sousedů mají kočku, a taky „Saša“, což je jeho oblíbený hrdina z reality show Vyvolení. Jeho maminka má bohužel mnohem větší slovní zásobu než synek, ale rukama rozhazuje stejně divoce a skřeky, které vydává, když vypráví něco podle ní opravdu vtipného, se nedají ani k ničemu přirovnat.

Dneska nás vzbudil v půl osmé ráno rachot na dvoře. Můj otec se neuváženě zmínil před semetrikou ze semetrikova (velitelovou matkou), že berunka díky rostoucím zubům lehce pohubla, takže starostlivá babička přijela na přepadovou ranní kontrolu. Velitel si to šel neochotně vyslechnout ven, my jsme s berunkou spaly dál. Nakonec se to dalo vydržet. Byli jsme všichni na zahradě, po půl hodině jsme se vrátili domů, protože byla zima jako sviňa. Následovaly obvyklé rady do zahrady ohledně nočníku, jídla, spaní, vaření apod. a v půl jedenácté velitel pro jistotu odvezl maminku autem na vlak, aby jí to neujelo.