50. Násada od smetáku jako erotická pomůcka

Víkend v pohodě, v sobotu přijeli velitelovi známí i s dětma. Velitel se návštěvě ovšem omluvil, že mu běží oblíbený seriál, tak se jim nemůže věnovat. Trpělivě jsme všichni čekali, až se gauč přestane otřásat huronským smíchem a budeme moct jít konečně všichni bobovat. V neděli jsem opět bagrovala iglum, už je zas trochu větší, ale ještě to musíme trochu vytunit. Odpoledne jsme měli jet se známýma do bazénu a do sauny, ale ti si to nakonec rozmysleli, protože byli po nějaké divoké oslavě a zapíjet to ještě vodou z bazénu jim nepřišlo dobrej nápad. Takže velitel samozřejmě odmítl jet taky, když mu nebereme nikoho na hraní, to je přece logický a každýmu jasný. Jely jsme ale s berunkou samy. Prvních patnáct kilometrů byla na silnici normální sáňkařská dráha, jely jsme sotva třicítkou. Pak už to docela šlo, ale jakýkoli brždění bylo vyloučený a zbytečný. V bazénu nebylo moc lidí, tak jsme mohly cákat, co hrdlo ráčí. Dvakrát jsme byly v sauně, měly tentokrát levandulovou esenci, až do večera jsem nekašlala. Přijely jsme příjemně odpočatý.

Drahá, zdravím na venkov. Náš víkend nic moc, už dlouho se nestalo, že bychom neopustili byt ani na chvilku (když nepočítám procházku se psem). Včera tady byla na snídani naše lesbická sousedka. Po nedávno ukončeném patnáctiletém vztahu má novou partnerku, je ŠÍÍÍÍÍLENĚ zamilovaná a chtěla by se vdávat. Kolují tady po chodbách legendy o  nesmírné kráse té nové paní, viděli jsme ji na fotce a tak vařící to není. Pravda, je štíhlejší a upravenější než ta první, ale jinak průměrný kus se dvěma až třema bradama. Uvidíme.

Tak i já už mám další rok a další narozeniny za sebou. Domácí oslavy proběhly tak nějak všelijak, ale dle očekávání. Velitel ráno prohlásil, že si nebude míchat ke snídani ovesné vločky jako obvykle a že mu můžu udělat vajíčka a donést mu je do postele, když mám ty naro. Jinak to vlastně celý proležel u televize, tak jsem slavila převážně jen s berunkou, která mi malovala narozeninové obrázky na papír, na stůl, na zem i na mě, když se zrovna velitel nedíval. Když se ovšem začalo stmívat a reklamy v televizi neměly konce, přišel se svou troškou do mlýna i velitel. Dostala jsem tričko a monopoly, který si velitel už dlouho přál, tak jsme večer trávili lehkým hazardem. Ale oslavy s kamarádkama a známýma jsou v pořadí, tak si to ještě užiju, co hrdlo ráčí.

V práci jsem dostala spoustu kytek, bohužel i spoustu čokolád, jednu dokonce sypanou pravým zlatem, snad z toho nesnesu zlatý vejce. Od výrobního šéfa (dle firemní hierarchie) a od výkonnější šéfa (dle jeho slov) v jedné osobě jsem fásla krásnou orchidej a plno rad do zahrad ohledně nevěry. Všechno jsme podrobně probrali a šéf došel k závěru, že použití jakýchkoli erotických pomůcek se za nevěru nepovažuje. Ujistila jsem ho sice, že konkrétně pro jeho případ přichází v úvahu tak maximálně dvoumetrová násada od smetáku, ale vypadal, že i tahle varianta ho docela rozrušila a určitě nebude mít bezesnou noc.

Čokolády jsou zlikvidovaný, ale nervy mi to moc neobalilo. Nějak to tady poslední dobou stojí za houby. Hlavní šéf je nervózní jak pes a přesně tak i pobíhá po chodbách a tiše a nešťastně kvílí. Paní recepční běhá pro změnu po doktorech. Když konečně dokvačila zpátky do práce, přišla se jí o recepční pult opřít kamarádka, další ornitoložka, která evidentně taky ráda kroužkuje ptáky, tak jsem musela zavřít dveře, protože se tam asi hodinu natřásala hlava firmy se svými vysokoškolskými historkami, který sice nebyly vůbec vtipný, ale protože dámy jakýmkoli věděním nepolíbené stejně většině výrazů nerozuměly a protože je to ředitel, bavili se všichni docela dobře a docela nahlas. Zbytek dne probíraly ty dvě léky, co která bere. Divím se, že se do nich vejde ještě něco malého k obědu. Z jejich historek stálo kdekomu kdeco, mě vlasy na hlavě, menšímu šéfovi nevím, co, páčto vlasy nemá, ale vrtěl se dost nervózně.

V poledne jsem vyrazila aspoň na pečenou sekanou s houskou – jak říká znechuceně velitel „molitan s polystyrénem“, tu mi nějaká protivná tlustá řepa hodila samotnou do igelitovýho pytlíku bez polystyrenu, protože se jim rozbila pekárna a nemají pečivo. Naštěstí jdu dneska po o, tak to snad přežiju s tou trochou molitanu v žaludku a doma si dám pořádný oběd.
No a můj život je opět o něco veselejší a bohatší, díky tomu, že jsem nastoupila jako učitelská posila na odpolední „hraní“ do místní mateřské školky, protože poobědová teta šla na mateřskou. Je to příjemná změna oproti dopolední směně v práci, dětičky jsou upřímný, až to někdy bolí a těch malých tajemství. Jestli si to budu muset vzít všechno s sebou jednou do hrobu, tak se tam s tím ani nevejdu.

Doma je taky veseleji, pořídily jsme s berunkou křečka a pozorujeme, jak křečkuje. Dneska jedeme do zverimexu, objednaly jsme křečkovi kouli, ve které se může kutálet po obýváku a zkoumat prašná zákoutí naší domácnosti, aniž by něco rozkousal nebo se ztratil. Berunka si to určitě užije a doufám, že krtečkovi, jak mu ráda říká, se to bude taky líbit.

..............