63. Vietnamské spoďáry a lesbická sousedka
Tak máme prázdniny. Na trampolíně i na hřišti paráda. Cestou z houpaček domů jsme domluvily s berunkou hlídání pro psa, až pojedeme na dovolenou. Velitel proti tomu kupodivu nic neměl. Berunka se chystá s velitelem strávit první prázdninovou noc ve stanu na zahradě. Dávám tomu tak půl hodiny, snad stihnu aspoň vyžehlit prádlo, než přitáhnou zpátky, minimálně jeden s řevem. To mi připomnělo, jak to bylo dneska v práci dojemný, když jsem odcházela na dovolenou. Loučili se se mnou, jak kdybych je opouštěla navždy. Šéf mi poslal fotku kocourka, co vyfotil v Chorvatsku, na rozloučenou, můj přímý nadřízený mi poslal i vzdušný polibek na parkoviště, bylo to srdcervoucí, fakt nevím, jak je budu jednou opouštět doopravdy a na pořád, já tam snad budu smrdět navěky, člověk by i chvilku věřil, že jim budu chybět.
První letní nocování za náma – neuvěřitelný. Berunka tam spala s velitelem fakt až do rána do pěti hodin, kdy je údajně vzbudili sousedovi psi. Přiběhla hrdě a zvesela a už nechtěla zamhouřit oka, tak do večerdy asi nevydrží. Ale byla jsem fakt překvapená, že to zvládli. Na koupališti pohoda, přijeli jsme tam i se spoluškolkovníkem v devět ráno, zjistili, že otevřeno je sice od osmi, ale jen pro ty, co mají čipy, pokladní pro ostatní veřejnost přichází až v deset hodin. Tak jsme vyrazili do města na zmrzku, já si koupila u vietnamců úža spoďáry, kus za třicet korun, evidentně ruční práce, co vám mám povídat. Zítra tam musím přibrzdit ještě pro plavky, páčto jsem teď, jak jsem je dávala sušit na šňůru, zjistila, že přes ně vidím stejně dobře jako přes moje černé sluneční brýle. Nějak mi přes zimu v té skříni prořídly. Až jsem se začervenala, když jsem si představila, jak se museli červenat ostatní na koupališti za mými zády, níž se ani neodvažuji pomyslet, hrůza. Zítra jedeme ráno ještě do velkého města, potřebujeme nakoupit na víkend a něco s sebou na tu dovolenou, tak možná koupím plavky tam, uvidíme. Na Slovensko jedeme v neděli, cestou mám v plánu dinopark, pak budeme na ranči a zbytek v aquaparku. Ve středu se vracíme, tak to snad zvládneme bez úhony. Teď tady byl chůva pro psa, nervózní chudák, aby něco nepokazil. Velitel ho nevraživě sledoval z křesla, dala jsem mu klíče a instrukce, bere tu velitelovu potvoru v pondělí na prázdniny k nim a uvidí se, jak se snese s jeho psem. Dneska tady pršelo jako o život asi půl hodiny. Kamarádka mi volala, když jsme byly na koupališti, jestli bysme místo soboty nemohly přijít popřát její starší dceři k narozkám dneska. Berunka se samozřejmě mohla picnout radostí, tak jsme jely o něco dřív domů. Dorazily jsme tam, u vrat jsme se srazily s tou mladší dcerunkou, co za sebou táhla další dva nasraný fakany a všichni si brumlali, že se jako teď nemůžou koupat v bazénu, protože jde návštěva – jako my. Berunce spadla brada, že jí kamarádka odchází, ta starší s ní byla asi půl hodiny v bazénu, pak začala házet taky otravný ksichty. Naštěstí naše děcko přes vodu nic nevnímá, takže se ráchala sama i v bouřce, nadšená a veselá. Pak se vrátili ti tři čumáci, docela se ochladilo, tak jsme šly, no že by to byla velká zábava, nemůžu říct.
Sestra má taky náladu pod psa, ale tam je to klasika. Čeká návštěvu mého švagra, ona je nezvala, tak tomu odpovídá i její rozpoložení: „Uklízím pracovnu pro návštěvu, ale je to děs, co mi nespadne z ruky náhodou, s tím třísknu schválně. Méně odvážné sousedky si troufají na chodbu jen ve skupinách a včera se mě přišly dokonce pro jistotu zeptat, jestli se zlobím na ně.
Ale taneční mi kupodivu zvedlo trochu náladu, hlavně v kombinaci se třemi sklenicemi vína.
Šla s náma i Birgit, naše lesbická sousedka. Zase se jednou rozešla s tou svojí vdanou milenkou, ale tentokrát FAKT doopravdy navždy.
Ze slušnosti jsem se zeptala, jak to jako probíhalo. Říkala, že nám nechce kazit večer, protože je to příběh tak smutný a románový, že budeme zaručeně brečet. Tak přijde asi dneska. Doteď prý brečel každý a každý to chce slyšet ještě jednou. Já se na to fakt …. !!!“ Konec dost výstižného citátu.
Jinak vedro tady děsný, ale trávíme to na koupališti, tak pohoda. Berunka je nadšená, že jsme jak staří hněďoši. Včera jsme tam chytly po obědě bouřku, tak se koupák rychle vylidnil, ale berunka prohlásila, že jsme drsňáci, tak jsme to s pár dalšíma drsňákama přečkaly v teplé vodě a po dvaceti minutách už bylo zase hezky. Teď je berunka v našem nafukovacím pirátském centru, je pařák, tak jsme ho vyčistily a napouští si tam hadicí čerstvou chladnou vodu, už asi dvě hodiny a zatím tam pořád žádnou nemá. Ale umyla sebe, židle, boty, slunečník,.... Velitel tady má svého starého kumpána ze základky, jel mu ve dvě hodiny naproti k vlaku, ale zasekli se v hospodě, tak přišli před chvilkou. Kumpán si vzal moje kolo a jel na nádraží čekat na historický parní vláček, protože to prostě musí vidět. Pak mají sraz v druhé hospodě, ale vypadal celkem v pohodě, ani na tom byciklu moc nešněroval, tak snad dorazí v pořádku. Obvyklá vesnická romantika, víc chčestí už bych asi neunesla.
........
Věra Mrhačová
76. Jezte, dokud vám to nepoleze ušima
Dneska budu manželských povinností zproštěna, páčto by na to asi ani neviděl nebo by mu mohla prasknout tím tlakem oční bulva.
Věra Mrhačová
75. Víno do zavařovačky a do kávy jar
Že hárá velitel, mě nepřekvapuje, jinak se snad ta jeho protivná povaha ani nedá vysvětlit, ale ta jeho psí princezna je nána, takhle na zimu, to si vážně nemohla vybrat líp.
Věra Mrhačová
74. Pozdě, už jsem se jí dotkl já :-D
Dnešní ranní telefonát budeme muset odložit, pracovní nálada pod bodem mrazu, za chvilku mám "poradu" s obchoďákem, to jsem zvědavá, co zase vymysleli. Velkej šéf má mizernou náladu.
Věra Mrhačová
73. Plno řečí, německých k tomu, a skutek utek
Taky jsem se rozhodla, že v budoucnu zkusím tolik nekňučet, protože jsem si uvědomila, že to moje permanentní stěžování je na vině, že já jsem u nás v rodině ta, na kterou se musí brát věčně ohledy. A to mám hlubší hlas než ty.
Věra Mrhačová
72. „Mně nedáš?!“ - nálada je lehce nad nulou
„Sama nevím, proč to nemůžu poslouchat, asi že se vidím v nastaveném zrcadle, protože kdyby jsme obě, já a dotyčná, měly život pod kontrolou, tak nikdy se skopčákama neskončíme."
Věra Mrhačová
71. Velitel má vzteklinu a já potřebuju ledviňák
Zatím všechno v pohodě, záda mě nebolí, kokos jen lehce, močák močí, dítě je v dobrém rozmaru, co víc si můžu přát. Snad jen nekontrolovaně žrát a hubnout, to by se mi fakt líbilo.
Věra Mrhačová
70. Vířivka není pro socky
Zkouška německé hrošice moc nedopadla, šaty chtějí ještě úpravu, sestra se zmítá ve změti taftu a vzteku. Navíc je zklamaná, že si švagr nechce tu svatební róbu vyzkoušet, dle sestry mají s Droběnou stejnou postavu.
Věra Mrhačová
69. „Vole, to je debil, vole“
Musím říct, že jsem se dlouho považovala za velkou odbornici na manželství a psycholožku v jednom, jelikož se mně tak dobře daří prosazovat moji vůli, ale obávám se, že jsem prostě měla jen v manželovi štěstí na výborný materiál."
Věra Mrhačová
68. Hysterická kravka a zaražený prdy
Po dalších pár pivech a příchodu z toalety to vypadalo, že bude té chuděře těhotné posílat nejen míry a váhu toho, co se podařilo vytlačit jemu, ale i fotky.
Věra Mrhačová
67. Koza Sára a komické číslo
Sestra na divokém západě má jako obvykle svoje divoké starosti jako například včera, kdy psala: „Představ si, že v poslední době asi komunikuji s Bohem. Chodí mně SMS z komického čísla a obsahem jsou citáty z bible."
Věra Mrhačová
66. Monstrózní poprsí a monstrózní ostuda
Léto sice v plném proudu, ale lehce se ochlazuje. Sestra se chystá migrovat na svou letní návštěvu na divoký východ za rodinou, tudíž i k nám, a jako obvykle je ve stresu, jak říká: „Tu emigraci nám byl někdy čert dlužen“.
Věra Mrhačová
65. Umírej potichu :-)
Máme periodu, já i pes, tak těhotný není nikdo, tak fakt nevím, na co tu náladu svádět. Dneska máme taneční, ale pochybuji, že zvládnu jít na parket. Jsou věci, které slušná začátečnice prostě nedělá.
Věra Mrhačová
64. Okradená škatule
Po pár dnech ztráty ze Slovenska skoro nahrazený, nový telefon na cestě, nová karta vyřízená a já taky. OP dostanu co nevidět, bohužel stejné, chtěla jsem si vybra jiné datum narození, ale neprošlo to.
Věra Mrhačová
62. Kýbl potu a tepláky s rozkrokem proklatě vysoko
"S nemocnými to neumím, ať už jsou to nemoci opravdové, nebo simulované, zvlášť když to vždycky rozhodí program.“
Věra Mrhačová
61. Chlístla jsem jí to do těch vypleštěných bulviček
Věřím, že švagr dělal, co mohl, bohužel se ukazuje, že jsem vzdor všem náznakům žila v ilusi, že mám to tělo, tak nějak na svůj věk. Ale dvojitá brada mě nenávratně vyvedla z omylu.
Věra Mrhačová
60. Fascinována mým poprsím sáhla si ...
Škoda, jak říká, mohlo se to pozitivně projevit na sestřinné disciplíně. Ale protože ví všechno nejlíp, už teď je jasné, že si ta kravka řekne moc.
Věra Mrhačová
59. Ač žádný kozy nemám, měla jsem je až u brady
Ze západu žádné novinky, tak doufám, že sestra dře jako správné děvče z východu. Já už se těším na šatičky na oslavu, co ušije, jak malá, určo budou úžasný.
Věra Mrhačová
58. Nedýcháš-li a nejsi schopen nahmatat si na zápěstí tep - nepotřebuješ lékaře
Lékař, kterého hodláš obtěžovat vyprávěním o loupání v palci, by během této doby mohl zachránit život dvěma až třem perspektivním, mladým daňovým poplatníkům, kteří pracují na tvůj důchod.
Věra Mrhačová
57. Pouta a Miss mokrý triko
Můj drahý kolega dorazil optimisticky naladěn až těsně před obědem a na levém zápěstí měl modrý zářez evidentně od pout a tvrdil, že je to z volejbalu. Kolegyně přiletěla jako vítr a vylila na mě celou sklenici vody.
Věra Mrhačová
56. Každoroční páření
Měly to svoje každoroční páření, takže malý kusy seděly na zádech těch velkých kusů, a když je polechtala, tak zuřivě kvákaly a oháněly se zadníma nohama.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 77
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 440x