Že hárá velitel, mě nepřekvapuje, jinak se snad ta jeho protivná povaha ani nedá vysvětlit, ale ta jeho psí princezna je nána, takhle na zimu, to si vážně nemohla vybrat líp.
Tak na západě kupodivu vládne dobrá nálada. Sestra jako starý škudlil (svádí to na geny z tatínkovy strany) ulovila ve slevě gumový pásek ke svému kožichu, zaplatila sice podle jejích slov téměř desetinásobek zamýšlené ceny, tedy asi jednostopadesát korun, ale asi to levněji vážně nejde. Obchod nabízel navíc zlevněného plyšového medvěda za dvacet korun, měl jednu nohu, žádné ruce, levá noha chyběla, ale toho tam nechala svému osudu, za což byla, jak říká, náležitě potrestána, protože jí do kabelky vytekla termoska s kávou a zničila, když ne peněženku, tak aspoň její obsah. Doklady jsou většinou plastové, peníze nenosí, jak tvrdí, tak ta újma nebyla podle mě tase tak veliká, ale co já tomu rozumím. Spravila to lahev vína večer, protože dostala v internetovém obchodě sté kladné hodnocení, tak jsme na ni pyšné. Náladu kazí jen můj drahý švagr, který usilovně otravuje s „mužskou rýmečkou“.
Sestřinu stou hvězdu jsme se sousedkou řádně zapily, víc takových – hvězd i sousedek. Jinak pohoda. Stihla jsem přehodit dopoledne gumy u auta, mají novýho mechanika, rozkošný kolouch, vypadal, že jede po Berunkce, aspoň se tak k ní choval, v mém věku a v mých kilech to přestávám považovat za fintu, jak balit mě jako matku.
A byly jsme taky v kině na novém Shrekovi. To bylo dojemný, až mi slza ukápla, ale já na starý kolena řvu u všech pohádek s prominutím jako kráva, asi mě ta vesnice vesnicovatá poznamenala. A to jsem ještě doma zjistila, že v těch riflích, co jsem v nich vyrazila, mám postavu jak Fiona, teď nevím, jestli mám být taky zelená vzteky, aby byl dojem dokonalý, nebo jestli se mám přestat cpát. Asi se začnu trochu krotit, ale až od pátku, zítra jedeme k našim slavit narozeniny, tak bude žranice, to si nemůžu nechat ujít, tak se na ty chudé dny aspoň pořádně nadlabu.
Můj drahý švagr navzdory sestřiným předhůzkám vyrazil nakonec s rýmečkou k lékaři a vrátil se s neschopenkou a horečkou čtyřicet stupňů, tak předhůzky vystřídala pro změnu nervozita. Než upadl do deliria, tak se stihl omluvit, že byl ráno ústnatý a instruoval sestru stran kroků, které má podniknout, aby mohla čerpat jeho životní pojistku.
Křivdili jsme mu všichni, ale on se z toho vylíže. U nás taky střídavě oblačno, velitel večer přišel z procházky celý růžový a chčastný a hlásil: "My háráme!". Že hárá velitel, mě nepřekvapuje, jinak se snad ta jeho protivná povaha ani nedá vysvětlit, ta jeho psí princezna je nána, takhle na zimu, to si vážně nemohla vybrat líp. Samozřejmě jsem jeho plány, že bude jeho milá se štěňatama obývat celou zimu doma chodbu, rezolutně zamítla, takže nálada pod psa, i těhotnýho.
Raději jsme se uklidily s berunkou do zoo, byla jsem tam poprvé na podzim, to je maso, jak jsou ty zvířata akční proti létu, kdy se tam válí zdechlí jak placky, teď všichni lítají, tygr řval jak tygr, tuleni cvičili jak v cirkuse, polárního vlka se nám v létě nepodařilo zahlídnout, teď jich tam běhalo asi 10, fakt paráda. Sice jsme docela vymrzly, ráno byla kosa, tak jsme se šly pak ohřát na oběd k tygrovi, asi ještě pořád nedostal nažrat, protože se na nás chodil celou dobu dívat a olizoval se.
Zprávy od mých rodičů nic moc, nějak se taky po vzoru západu a švagra položili do nemocí, tak to píší stylem lékařské zprávy: teplota, tlak, cukrovka, tep... , lepší den jsme si, berušky, nemohli přát.
My se sice držíme všichni zdraví zuby nehty, ale veliteli kápnu do kafe pro jistotu trochu jaru, protože mi večer u filmu zase dělal přednášku, jak mám ťukat se skleničkou s vínem, protože jestli to míním dělat tak jak doteď, tak mám raději pít ze zavařovačky, skleničky je pro mě škoda.
.....
